HLUBOTISKY + 1 sítotisk / INTAGLIO PRINTS + 1 screenprint / 2010 +

TEXT KURÁTORA / CURATOR´S TEXT

    

Nové labyrinty

Labyrint je lákavý a nejednoznačně interpretovatelný symbol. Nabízí věčné tajemství bloudění a hledání a také touhu po objevování skrývaného.  V labyrintu svůj směr ztrácíme i nacházíme a neustále stojíme před rozhodováním, jak zvolit ty pravé cesty.  Na jedné straně rozvíjí představy nekonečných obzorů, současně nás však pohlcuje nedostatek síly nalézt cestu z věčného bludiště. V historickém kontextu symbolizuje labyrint v mnoha kulturách vnitřní pouť po rozporuplných stezkách poznání, po nichž kráčíme ve snaze dobrat se pravdy, ale znamená též hledání cesty zpět k sobě samotnému.

Právě znejistění, napětí a ambivalence viděného a tušeného, jsou příznačné pro tvorbu Ondřeje Michálka. Přestože v jeho práci donedávna převažovala technika linorytu, v současnosti vytváří hlubotisky umožňující větší variabilitu výrazových prostředků. V několika předchozích cyklech rozvíjí umělec lehce ironickou, někdy humornou hru s prostorem i fantazií, která však časem přechází do tajuplnějšího prostoru, který se nás jen zdánlivě netýká. Vyprázdněná města, bezútěšné shluky podivných budov, umělé stromy tvořené nečitelnými znaky, nebo naopak scenérie nabízející lehátka k odpočinku, chtějí být metaforou projevů současného světa, parafrází jeho snadného zaplnění atributy, nad nimiž už nepřemýšlíme.

Michálkovy labyrinty jsou pak cestou do ještě hlubších vrstev postindustriální skutečnosti s její suverenitou, vzrušením, ale také s jejími úzkostmi a hledáním. Labyrintem se stávají akvadukty, zahrady stejně jako mosty, architektury, spletité promenády nebo nečekaně se valící voda. Je to zvláštní vize fragmentů bortící se, avšak naštěstí znovu se obnovující přírody, proměn umělého světa nebo tíže, často však překonávané s podezřelou lehkostí.

Zdálo by se, že Ondřej Michálek svými většinou černobílými obrazy i názvem této výstavy vytváří metaforu bezvýchodnosti, nemožnosti nalézt cestu ven z bludiště, do kterého jsme vstoupili třeba jen tím, že jsme si připustili komplikovanost současného světa. Umění ale nemá v popisu práce jen reflektovat tuto komplikovanost (samo k ní ostatně často přispívá), nýbrž také vracet lidský svět k jeho jednoduché podstatě. A právě tyto dvě odlišné role Michálkova tvorba obsahuje. A pokud tato výstava návštěvníkovi nabídne, jak z bludiště, alespoň na chvíli, vystoupit a „zabloudit“ k sobě samému, pak splnila svůj účel.

Olga Badalíková

Ivo Binder: Rozhovor s O. Michálkem, text v katalogu Grafika roku 2019, Obecní dům v Praze, 2020

Olga Badalíková: Text v tiskovině vydané u příležitosti výstavy Nové labyrinty v Galerii Synagoga v Hranicích, 2019

Božena Vachudová: Text ve skládačce vydané k výstavě Ondřej Michálek. Nová útočiště v Galerii výtvarného umění Karlovy Vary, Becherova Vila, 2018–2019

Olga Badalíková: Text v katalogu výstavy Z hloubky / Intaglio v Galerii Caesar, Olomouc, 2017

Olga Badalíková: Text in the catalogue of the exhibition Z hloubky / Intaglio in Caesar Gallery, Olomouc, 2017

Karin Militká: Text v katalogu k výstavě Cesta z bodu A do bodu A v Galerii Středočeského kraje GASK v Kutné Hoře, 2015

Karin Militká: Text in the catalogue of the exhibition Journey from Point A to Point A in the GASK, Kutna Hora, in the gallery´s Printmaking Crossovers section, 2015

Ivo Binder: Teď vzlétnout je chvíle, text v katalogu OL-03-12, Muzeum umění Olomouc

Ivo Binder: Time to take off, Summary. Text in the catalogue of the exhibition entitled OL-03-12, presenting the work of Ondřej Michálek, Oldřich Šembera and Jiří Žlebek in the Olomouc Museum of Art, Olomouc, CZ, 2012

Marta Sylvestrová: Článek v časopise Atelier č. 19, 2012

Ondřej Michálek: Jak bude grafika vypadat za 20 let? Text pro Grapheion revue, Praha

Ondřej Michálek: How will printmaking look in twenty years time? Text for Grapheion Revue, Prague